17.3.2011 - přesun do Filzmoosu
Předpověď meteorologů se tentokrát beze zbytku splnila, takže po osmé hodině ranní vyrážíme směrem na jih za hustého deště. Bez větších problémů projíždíme Brnem a po staré silnici míříme na Pohořelice, Mikulov a hranici Rakouska. Tedy kupujeme desetidenní známku za 7,9 Euro a pokračujeme směrem na Vídeň, od Schricku již přijmně a hlavně rychleji po dálnici. Průjezd Vídní je i přes docela silný provoz hladký a plynulý, a tak svištíme dále prozatím převážně jižním směrem. Za Wiener Neustadtem přejíždíme na dálnici S6 a pokračujeme západním směrem za stále sílícího deště na Leoben a dále pak po A8 na Liezen. V Liezenu doplňujeme benzin, Natural 95 tu mají za 1,37 Euro za litr, tedy dokonce o něco málo levnější než u nás doma, v daný moment radostné ale v širším pohledu dost smutné zjištění. S plnou nádrží nás čeká padesát kilometrů do Schladmingu, pak strmé stoupání pod Dachstein do Ramsau a nakonec mírnější sjezd do cíle naší cesty, městečka Filzmoos. V samotném Filzmoosu chvilku bloudíme, byť se to zdá vzhledem k jeho "velikosti" téměř nemožné, nakonec však nacházíme silničku směřující na Oberberg k našemu hotýlky Reithof. Ubytování je bezproblémové, fasujeme příjemný dvoulůžkový pokojík s úžasným výhledem do údolí na Filzmoos a vzhledem k časné odpolední hodině se vydáváme ještě na procházku dolů do města a taky někam něco málo pojíst. Počasí je tak jako téměř celou cestu deštivé, nicméně při naší pochůzce po Filzmoosu už ani tak neprší jako přímo leje. Volíme zbabělý ústup do jedné z hospůdek, kde dáváme Gulash Suppe. Byla vynikající, jen nevím proč tomu říkají Suppe, když je to regulérní guláš :-) Pak už se vracíme do hotýlku a jdeme ještě před večeří prozkoumat jeho wellnes zónu z níž asi nejlepší je parní lázeň. Počasí se nelepší ani s přicházejícím večerem a předpověď nedává velkou naději ani na zítřek.
18.3.2011 - Flachau
Předpověď se nemýlila, jedinou změnou oproti včerejšku je skupenství srážek, na Filzmoos se po ránu snáší sněhové vločky. Nakonec jako cíl dnešního lyžování vybíráme Flachau, které není sice o mnoho blíže než Schladming, ale cesta by měla být příjemnější. A to skutečně je, takže za nějakých dvacet minut jízdy jsme na místě, parkujeme v pohodě a samozřejmě zdarma na parkovišti asi 50 metrů od vleku. V pokladně měníme voucher z hotelu za třídenní skipas a za drobného deště vyrážíme kabinkou vzhůru nad Flachau. Nabíráme přes 700 výškových metrů, déšť se opět mení ve sníh a bohužel se ocitáme přímo v mracích. Viditelnost je minimální a lyžování za těchto podmínek není dvakrát nejzábavnější. Párkrát se svezeme a pak se jdeme raději schovat do jedné z příjemných hospůdek. Po poledni se počasí nikterak nemění, takže vyhodnocujeme situaci a pro dnešek lyžování ve Flachau balíme. Vracíme se do Filzmoosu a jelikož i zde poměrně vydatně prší a kopce se ztrácí v hustých mracích vzdáváme i eventualitu odpoledního lyžování ve zdejším malém areálu a jdeme si raději zaplavat do místního malého Wellness centra.
19.3.2011 - Flachau
Při raním pohledu z okna je znát že venku trošku přituhlo a slabounká vrstva sněhu pokryla i louky přímo u našeho hotýlku. Jinak však počasí vypadá alespoň trošku přívětivěji, obloha je sice stále šedivá, ale momentálně z ní nic nepadá a oblačnost se taky proti včerejšku znatelně zvedla. Po vydatné snídani se vydáváme opět do Flachau doufaje že dnes si užijeme lyžování více než včera. Na parkovišti pod lyžařským areálem sice opět drobně prší, přesto jsem však ohledně vývoje počasí mírným optimistou a déšť ustává ještě než vyjedeme kabinkou do osvědčené horní části areálu. Během dne se sice ještě přežene několik sněhovým přeháněk a tu a tam se na chvílu ztratíme v mlze, ale odpoledne na nás za odměnu na krátkou chvíli dokonce vykukuje sluníčko jako předzvěst zítřejšího krásného dne. Po celodenním lyžování přerušeném jen výborným obědem v jedné z hospůdek přímo na svahu se vracíme zpět do Filzmoosu, kde nás čeká poslední nocleh.
20.5.2011 - Hauser Kaibling a cesta domů
Ráno se budím právě v momentě kdy první paprsky slunce nasvěcují protilehlou stranu údolí, což mě přivádí k horečné fotgrafické činnosti v nádherném lehce mrazivém ránu. Výhled z balkónu našeho pokojíku je vskutku parádní. Snídáme tentokrát oslňování paprsky jarního sluníčka, což je velmi příjemná změna. Rychle balíme těch pár věcí, nakládáme do auta a hurá na cestu domů. Zatím ovšem jen kousek, přesněji řečeno do městečka Haus a lyžařského areálu Hauser Kaibling. Parkoviště se v nedělním ránu rychle plní, ale přijíždíme ještě docela včas, takže parkujeme nedaleko spodní stanice kabinky a můžeme vyrazit vzhůru kousek pod samotný vrcholek Hauser Kaiblingu do téměř dvoutisícové výšky. Počasí nám alespoň poslední den ukazuje přívětivější tvář, takže rozhledy jsou vskutku parádní. Jen nahoře je i na sluníčku poněkud frišných osm pod nulou, takže rychle nasazuji doposud schovanou čepici. Jezdíme celý den v podstatě po červené sjezdovce z Hauser-Kaiblingu, lidí tu není mnoho a trať je perfektně upravená, takže se nám ani nechce přejíždět do sousedního Planai. Na samotný závěr navrhuju sjezd až k parkovišti u dolní stanice kabinky v údolí, za což jsem v dolní pasáži sjezdovky v metrovém oraništi rozbředlého sněhu proklínán nejen Luckou ale i sám sebou. Je čas se převléknout a vyrazit na cestu k domovu, která je naštěstí po rakouských dálnicích poměrně rychlá a bezproblémová.