čtvrtek 17.11.2011 - přesun do Tater, Štrbské pleso
Z domova již několik dnů ukrytého pod inverzní peřinou vyrážíme velmi časně, krátce po šesté hodině ranní. Cesta do Tater není právě nejkratší a chceme si alespoň chvíli užít předpokládané slunečné počasí v horách. Sváteční ráno průjezdu Brnem přeje a i dále cesta příjemně utíká, byť místy je na silnici pěkná klouzačka. Vycházející slunce se prodírá skrze mlhavý opar při sjezdu z Buchlovských kopců a nabízí první pěknou podívanou na tomto výletě. Po tradiční čůrpauze na poslední benzince ve Starém Hrozenkově přejíždíme hranici do Drietomy, kde kupujeme týdenní dálniční známu. Během následujícího sjezdu k Trenčínu se opět noříme pod inverzní vrstvu a šedivá obloha nás doprovází i během rychlého dálničního přesunu k Žilině. Po krátké snídani v žilinském Tescu pokračujeme údolím Váhu dále na východ, obloha se občas protrhne a sluníčko ozáří vysoko nad údolím namrzlé stromy. Moc pěkná podívaná, takže neodolám a na jednom z mála možných míst k zastavní vyskakuju z auta a snažím se alespoň o ilustrační fotku.

V Martině už po sluníčku opět není ani památky, naopak zde poletují drobné sněhové vločky a silničáři pracují na plné obrátky. O tom jsme se přesvědčili na vlastní karoserii, neboť asi deset minut jsme byli nuceni jet přímo za sypačem chrlící na cestu kilogramy soli. Těžko říct jestli to opravdu bylo nezbytné. Mlha se definitivně ztrácí až za Liptovským Mikulášem, tedy v podstatě již pod Tatrama. Podtatranská kotlina je dnes zalitá slunce, což ve dnech přístích nebude úplnou samozřejmostí. Od Bešeňovej svištíme opět po dálnici, ze které sjíždíme až u Štrby a stoupáme serpentinami vzhůru na Štrbské pleso. Cestou se nám otevírají krásné výhledy do kraje, takže opět neodolám a nakrátko zastavuji u krajnice.

Před jednou hodinou odpolední odstavujeme auto na jednom z parkovišť a jdeme se projít kolem polozamrzlého Štrbského plesa. Vycházka je to moc příjemná, z krásnými výhledy na horské štíty zalité podzimním sluncem.



Ze Štrbského plesa je to už jen nějakých dvacet kilometrů do Nové Lesné, kde se na tři noci stane našim útočištěm hotel Euforia. Ubytováni je pěkné, příliš se zde však nezdržujeme a po krátkém obědě z vlastních zásob se vydáváme prohřát kosti do termálního koupaliště Vrbov. Vjezd do Vrbova je díky rozpadající se romské osadě poněkud hrůzostrašný, ale areál termálních bazénů s přírodní vodou je skvělý, včetně možnosti zaplavat si v tak akorát teplé pětadvacítce. Příjemně zregenerovaní se vracíme na hotel na večeři a po ní spřádáme plány na zítřek, byť ty jsou poměrně pevně dány lístkem na lanovky na Lomnický štít, které jsem již v předstihu koupil přes Internet.
pátek 18.11.2011 - Skalnaté pleso a Lomnický štít
Vstáváme celkem časně do prosluněného rána. Než ale zvládneme skutečně opulentní snídani zvedá se hranice inverze těsně nad naše hlavy, slunce se sice seč může snaží probít mlhou, ta ale čím dál více převažuje. Vzhledem k tomu že se dnes chystáme vypravit o pěkných pár stovek metrů výš nás to ale zas tak moc netrápí. Po deváté hodině přejíždíme do Tatranské Lomnice, kde na pokladně lanovky vyzvedáváme zaplacené a rezervované lístky na Skalnaté pleso a Lomnický štít. Je to docela drahý špás, přes internet se dá koupit pouze balíček zpáteční jízdenky Lomnica-Skalnaté pleso (15 Euro) a Skalnaté pleso-Lomnický štít (24 Euro), tedy 39 Euro za jednoho. Jenže při středečním pohledu na předpověď počasí a na webkameru z Lysé hory prostě nešlo odolat :-)

U Skalnatého plesa máme spoustu času, jízdenku nahoru máme až na 12:50 takže se potulujeme kolem, jdeme se také kus projít po červené směrem k Lomnické vyhlídce a Zamkovského chatě.




Kolem poledního se vracíme zpět ke Skalnatému plesu, kde si dáváme výborné halušky a pak už se pomalu chystáme na jízdu na druhý nejvyšší tatranský vrchol. Visutá lanovka překonává na 1867 metrech délky převýšení 861 metrů, jízda trvá 9 minut a přepravní kapacita je 15 osob na jednu jízdu, tedy 45 osob za hodinu. Systém funguje tak, že na vrcholu Lomnického štítu je k dispozici 50 minut času. Deset minut před jednou hodinou odpolední nastupujeme spolu se třinácti dalšími šťastlivci do kabinky která zanedlouho začíná stoupat vzhůru.

V panujícím bezvětří je cesta vzhůru vyloženě pohodová a čím více stoupáme, tím kouzelnější výhledy se nám otevírají. Po necelých deseti minutách vystupujeme ve stanici pod vrcholem Lomnického štítu a od jeho dosažení nás dělí již jen schodiště do kavárny Dedo. Tou pouze probíháme a jdeme si užívat fantastické výhledy na všechny světové strany z pěkně vybudovaných vyhlídkových ochozů.




Po dostatečném pokochání všemi směry nasazuji teleobjetiv a zkouším jím přes blízké hřebeny nahlédnout do světa hor a kopců vzdálenějších. Viditelnost je nad inverzní vrstvou opravdu úžasná.




Na závěr téměř hodinového pobytu na vrcholu si ještě jednou obcházíme všechny vyhlídky a ještě jednou se kocháme skutečně parádními pohledy. Samozřejmě nesmí chybět i památeční vskutku nebeské snímky dokumentující naši přtomnost na Lomničáku :-)

Po druhé hodině jsme zpět na Skalnatém plese a v podstatě ihned pokračujeme lanovkou dolů do Tatranské Lomnice, která se již zčásti noří v inverzní mlze. Podvečer pak stejně jako včera věnujeme velmi příjemnému termálu ve Vrbově.
sobota 19.11.2011 - Slavkovská vyhlídka, vodopády Studeného potoka
Na sobotu jsme naplánovali výlet přímo z nedalekého Starého Smokovce. Opět si trošku vypomáháme lanovkou, tentokrát pozemní na Hrebienok, který nám ušetří něco výškových metrů a necelou hodinu času. Z Hrebienku kde oproti údolí již svítí slunce se vydáváme po Tatranské magistrále směrem ke Sliezskému domu, ale pouze k rozcestí pod Slavkovským štítem. Odtud pak mírných stoupáním za slabou půlhodinku přicházíme na Slavkovskou vyhlídku, nabízející pohledy na ústí Malé i Velké Studené doliny, na Lomnický štít a samozřejmě i do Podtatranské kotliny zalité nízkou oblačností, kde je na omrzlých stromech krásně patrné rozhraní inverze.


Přes půlhodinu se vyhříváme na sluníčku a kocháme se výhledy, na pokračování na Slavkovský štít není dostatek sil a hlavně ani dost času, stmívá se už v tuhle roční dobu hodně brzo. Vracíme se tedy stejnou cestou zpět na Hrebienok a jdeme se ještě projít k vodopádům Studeného potoka, kde je vzhledem k dlouhopanujícímu suchu oproti naší jarní návštěvě znatelně méně vody. Přesto jsou však částečně zamrzlé vodopády dost působivé.


Z Hrebienku se vracíme dolů do Starého Smokovce, který už se narozdíl od Hrebienku topí v jemné mlze.

A závěr dne, jak už se stalo příjemnou tradicí, opět termály Vrbov :-)
neděle 20.11.2011 - Predné Solisko, cesta domů
Je tu poslední den našeho krátkého ale vydařeného výletu a na rozdíl od dnů předchozích nás sluníčko ráno vítá i přímo v Nové Lesné a od hotelu se nám tak nabízejí pěkné výhledy na Lomnický štít.

Po snídani balíme těch pár věcí co sebou máme a opouštíme hotel, ale vzhledem k přetrvávajícími charakteru počasí by bylo škoda rovnou odjet domů. Rozhodujeme se tedy vystoupat ještě na jeden z tatranských vrcholů, volba padá na snadno dostupné Predné Solisko, tyčící se nad Štrbským plesem. Tam také za nějakou půlhodinu odstavujeme žlutý šíp a vydáváme se vstříc poslednímu výšlapu této výpravy. S přibývající výškou se nám otevírají čím dál působivější výhledy vlevo na Furkotskou dolinu a Kriváň, vpravo do Mlýnické doliny.




A při sestupu se pro změnu většinu času kocháme pohledy na Štrbské pleso a Podtatranskou kotlinu hluboko pod námi.


Sestupem řádně znavená kolena musí ještě přežít dlouhou cestu domů, ta ale probíhá celkem v pohodě a zpříjemňujeme si ji navíc tradiční zastávkou nedaleko Kraĺovan, kde jednak opět kupujeme vynikající sýry ze Zázrivej a druhak se v přilehlé kolibě výborně nadlábeme. Po šesté hodině večerní pak šťastně příjíždíme domů do Kuřimi, bohatší o parádní zážitky uplynulých čtyř dnů.



