8.8.2015 - Přesun na Šumavu a podvečerní procházka na Chalupskou slať
Čtrnáct dnů po návratu z Jirezek se vydáváme na další týdenní výlet s našim již téměř ročním Hynečkem. Vybrali jsme si Šumavu, tedy opět oblast kde by neměl být problém kombinovat výlety s kočárkem a výšlapy s krosnou. Největší komplikací v tomto směru se ukázalo být počasí, neboť extrémní tropická vedra bohužel právě tento týden zasáhla nejen nížinné oblasti ale i polohy nad tisíc metrů. Přesun na Šumavu byl relativně bezproblémový, byť ŘSD se letos o prázdninách skutečně snažilo zkomplikovat cesty po celé naší vlasti. Kolem čtvrté odpolední jsme v Borových Ladech, kde na nás čeká krásný přízemní apartmán ve kterém panuje neuvěřitelně příjemný chládek. Rychle vybalujeme bagáž a po krátkém odpočinku se vydáváme na procházku na zhruba kilometr vzdálenou Chalupskou slať, která je zřejmě nejznámějším šumavským rašeliništěm.
Se zapadajícím sluníčkem se vracíme zpět na apartmán a Hyneček pěkně odpočatý po dlouhém přesunu autem, který téměř celý prospal, začíná své večerní řádění. Vypadá, že prostor apartmánu se mu vyloženě zamlouvá a potřebuje jej celý řádně prozkoumat. Na to, že rodiče už by dávno šli spát zřetel nebere :-)
Nakonec se přeci jen i on unaví a vydá se spolu s námi do říše spánku, ovšem pobyt ve vlastní připravené postýlce dost rázně odmítá a tak spolu s námi okupuje naše dvojlůžko.
9.8.2015 - Podél Vydry z Antýglu na Čeňkovu pilu a zpět, Jezerní slať a podvečer na Zhůří
Hned první den jsme si pro návštěvu vybrali lokalitu zřejmě ze všech šumavských nejnavštěvovanější, tedy údolí řeky Vydry. Kupodivu se nám daří docela brzo vypravit, takže už před devátou hodinou parkujeme na doposud téměř prázdném parkovišti na Antýglu a vydáváme se cestou lemující pravý břeh Vydry.
Hyneček i my si užíváme pohledů na řeku která se střídavě ztrácí a objevuje po naší levé ruce. Do její divokosti bohužel v současnosti chybí dost vody, ale i tak je procházka zastíněnou stezkou příjemná, zvlášť když vlastně stále, byť jen mírně, klesáme.
Míjíme Turnerovu chatu a kousek za ní přicházíme na mýtinu, kde je k odvozu připraveno spoustu již nařezaného dřeva, bohužel zřejmě aktuálně dost obvyklý obrázek Šumavy. Na stejném místě nám naopak dělá radost sposuta okolo poletujících motýlů, kterých v naší přírodě bohužel rychle ubývá.
Po poledni přicházíme na Čeňkovu pilu, kde si dáváme v jediné místní restauraci oběd a vydáváme se na stejnou sedmikilometrovou cestu zpět na Antýgl, tentokrát ovšem s neustálým mírným stoupáním. Na vhodném místě jsme se rozhodli osvěžit nejen sebe, ale i Hynečka, kterému jak vidno přišlo osvěžení také vhod.
Opět procházíme kolem Turnerovi chaty, chceme si dát malinovku na osvěžení, ale není volný jediný stůl a poněkud zvláštní nápis nás upozorňuje že zde obsluhují pouze u stolů. Jejich škoda. Pokračujeme tedy dále směrem na Antýgl, tu a tam se kochajíce zákoutími Vydry.
Vracíme se s Hynečkem na krátký odpočinek na apartmán a v podvečer vyrážíme na kraťoučkou procházku na Jezerní slať.
A poté ještě na Zhůří, odkud se nabízí parádní pohledy na Šumavský hřeben. Bohužel ovšem k parádním výhledům musí být i odpovídající počasí a dnes se i nepříliš vzdálené hřebeny ztrácí v silném oparu.
Pokud by se během týdne dostavila změna počasí a pročistil se vzduch, určitě se sem vrátíme a místo kočárku s krosničkou, abychom se podívali až nahoru k vysílači.
10.8.2015 - Z Třístoličníku na Plechý a zpět
Na pondělí jsme si naplánovali výpravu po hraničním hřebeni a jako místo startu jsme zvolili Třístoličník na který se dá až kousek pod samotný vrchol vyjet autem. Na rozlehlém parkovišti nás naučeným českým pozdravem a úsměvem vítá německý hlídač a za celodenní parkování chce necelá 2 Eura (přesně 1,70). Jaký to rozdíl proti automatům na české straně Šumavy kde se platí povětšinou 70 Kč za celodenní stání a pokud nemáté drobné, můžete se jít klouzat. Samotný vrchol Třístoličníku je z parkoviště již na dohled.
A za necelou čtvrthodinku jsme nahoře.
Přímo pod vrcholem chata, jejich služeb ovšem využijeme až po návratu z hřebenového výšlapu na Plechý.
Vyrážíme po hřebeni na šest kilometrů vzdálený Plechý a všude kolem nás jen mrtvý les, smutný výsledek šumavské kůrovcové kalamity.
Přibližně v polovině cesty se ocitáme na vrcholu Trojmezné hory.
A po chvilce klesání přímo na Česko-Německo-Rakouské trojmezí. Hyneček tak, cestovního dokladu nemaje, navštívil během prvního roku života již třetí zahraniční zemi (v červenci jsme se toulali podél řeky Jizery v Polsku).
Hřeben má i nadále stejný charakter, střídavě mírně klesá a stoupá a jsme obklopeni torzy uschlých stromů.
Zanedlouho již máme Plechý na dohled.
A po krátké obědové pauze pak vystupujeme na samotný vrchol.
Po dostatečném pokochání výhledy se vydáváme ještě o kousek níže na Kučerovu vyhlídku na Plešné jezero.
Abychom pak v potu tváře vyšplhali zpět na Plechý.
A vyrazili stejnou hřebenovkou, kterou jsme přišli, zpět na Třístoličník.
Horko nás všechny zmáhá, ovšem jen někteří mají to privilegium si během cesty zdřímnout :-)
Konečně se blížíme zpět na Třístoličník, tak ještě jeden pohled zpět z posledního stoupání.
A po osvěžení v Berggasthof Dreisessel se ještě jdeme projít kousek na nedaleký Hochstein z něhož se nabízí parádní výhledy, bohužel dnes do značné míry poznamenané počasím :-(
Nabízí se odtud i celkový pohled na hřeben po kterém jsme dnes šlapali a pokoukání je to poměrně neveselé.
Docela unaveni, hlavně celodenním intenzivním slunečním svitem, se vracíme zpět na apartmán a jsme zralý na to jít spát, ne tak ovšem Hyneček, který valnou část dnešního výletování prospal. Ten je odpočatý a energie má zdá se na rozdávání.
11.8.2015 - Podél Roklanského potoka z Modravy na Javoří pilu a zpět
Po včerejší smaženici na hřebeni si dnes ordinujeme odpočinkovější den a vyrážíme na Modravu, odkud se vydáváme pohodovou procházkou podél Roklanského potoka na Javoří pilu. Roklanský potok je poměrně fotogenický už na kraji Modravy, kde protéká podél místního pivovaru.
A ještě daleko krásnější je o kousek dále proti proudu.
Hynečka však více než řeka zaujala závora přes cestu :-)
Pokračujeme pohodlnou cestou podél potoka který nám ukazuje další svá malebná zákoutí.
A Hyneček přesunul svoji oblast zájmu na čepici, která se mu tedy na hlavě ale vůbec nelíbí.
Zanedlouho se dostáváme na rozcestí u rybárny, kde je možno pokračovat buď hrůzu budícím stoupáním na Tříjezerní slať, nebo dále stezkou podél Roklasnkého potoka. Volíme méně náročnou variantu.
A zanedlouho se na k tomu příhodném místě osvěžujeme v příjemně chladivé vodě.
Zpět se vracíme stejnou cestou kolem Rybárny a na Modravě si na terase pivovarské restaurace dopřáváme výborný pozdní oběd.
Po krátkém odpočinku se pak v podvečer vydáváme na návštěvu sovince přímo v Borových Ladech. V úterý tu mají prodloužnou otevírací dobu až do devítí do večera a teoreticky by mělo být možno v tuto dobu spatřit sovy přece jen aktivnější než během dne. Ovšem je na ně zřejmě příliš horko a tak jediná která jakous takous aktivitu vyvyjí je Sovice sněžná.
Expozice je to ovšem moc pěkná a každý si tu najde svoje, Hynečka například velice zaujali řetězy oddělující jednotlivé části prohlídkové trasy.
Večer se konečně podařilo Hynečka uspat v rozumný čas, takže bych si ráno rád přivstal a vyrazil na východ sluníčka na Chalupskou slať.
12.8.2015 - ráno na Chalupské slati a výšlap k Černému a Čertovu jezeru
Ráno jsem se konečně dokopal k tomu vylézt z postele a vyrazit na nedalekou Chalupskou slať. Na místě mě vítá jemná přízemní mlha nad jezírkem, které už před východem dýchá pěknou atmosférou.
To nejhezší divadlo se však jako vždy odehrává až v momentě kdy se sluníčko přehoupne před okolní kopečky.
A za necelou hodinku se poslední zbytky mlhy rozpouští a pedstavení je u konce.
Dnes jsme se rozhodli vyrazit na Špičák u Železné rudy, který je ideálním výchozím místem k výšlapu ke dvěma nejznámějším šumavským jezerům, Černému a Čertovu. Na úvod nás čeká relativně dlouhý hodinový přejezd autem, který Hyneček tradičně s větší části prospal. Parkujeme na parkovišti ve špičáckém sedle a vyrážíme povětšinou zastíněnou cestou směr Černé jezero.
Po krátkém osvěžení a odpočinku pokračujeme vzhůru k vrcholu Špičáku, stoupání je to vskutku výživné, aspoň že spalující slunce se v ten pravý moment schovává za to nemnoho mraků na obloze.
Ze spojnice Černého a Čertova jezera vede krátká neznačená odbočka na vrchol Špičáku, kde je od roku 2014 postavena rozhledna nabízející krásný kruhový výhled. Bohužel charakter počasí je stále stejný, takže výhledy jsou značně omezeny oparem, ale i tak tahle ani ne kilometrová odbočka z trasy kolem dvou jezer stojí rozhodně za to.
Po pokochání a poté co se Hyneček za neustálého obtěžování všudypřítomných vos naobědval pokračujeme veskrze z kopce směrem k Čertovu jezeru. Před deseti lety tu byla pěkná lesní stezka plná nejrůznějších balvanů a kořenů, nyní je však celá stezka rozšířena a vysypána štěrkem. Netrvá dlouho a už stojíme na břehu Čertova jezera, které nás před deseti lety vítalo po dešti magickou mlhavou atmosférou, dnes všas slunce pálí ze všech sil.
A tak se spolu s Hynečkem opět osvěžujeme koupelí.
Od Čertova jezera se mírným klesáním vracíme zpět na parkoviště ve Špičáckém sedle a vyrážíme na cestu zpět do Borových Lad. Večer pak po uspání Hynečka odcházím na Chalupskou slať pozorvat a snad se pokusit i vyfotit Perseidy, které mají právě dnešní noci vrchol. Viditelnost hvězd bohužel není úplně ideální, ale i tak na vlastní oči od půlnoci do druhé hodiny ranní vidím dobrých dvacet bolidů, asi tři z nich opravdu hodně výrazné. Vyfotit se však podaří jen zlomek z nich a to ještě ty slabší.
Před třetí hodinou ranní se vracím zpět na apartmán a oddávám se aspoň krátkému spánku.
13.8.2015 - Soumarské rašeliniště, královna marmelád v Srní a podvečerní procházka na Chalupskou
Ve čtvrtek dopoledne jsme se rozhodli navštívit Soumarské rašeliniště, takže se autem přesouváme na parkoviště u Soumarského mostu a vydáváme se na krátkou procházku nejprve podél toku Vltavy. Když si chci vyfotit jedno z malebných zákoutí tak zjišťuji, že paměťová karta zůstala ráno zasunuta v notebooku, když jsem kontroloval jestli se mi podařilo vyfotit nějakou Perseidu. Tudíž ze Soumarského rašeliniště tu fotky nebudou, ale popravdě řečeno stejně to díky extrémnímu suchu nebylo v době naší návštěvy bůhvíjak fotogenické místo. Jako památku na naší návštěvu této lokality si alespoň děláme fotku na jednom z fotopointů provozovaných NP Šumava.
Od Soumarského mostu se přesunujeme do Srní, kde je naším cílem Slunečná kavárna provozovaná korunovanou královnou marmelád, paní Blankou Milfaitovou. Fronta před kavárničkou až k hlavní silnici mě trošku děsí a odrazuje, ale Lucka se odradit nedává a řadí se na její samotný konec. Ve výsledku tu čekáme přes hodinu a to jen proto, abychom tu za pár skleniček marmelády, dvě latté a dva cheescaky (vyhlášené větrníky už byly pochopitelně vyprodány) nechali téměř 1300 :-) No doufám že až přijde ten pravý moment marmeládu ochutnat, tak nebudeme litovat. Cestou ze srní se stavujeme na pozdní oběd na Modravě v restauraci U všech kukaček a tento podnik shledáváme zdaleka nejlepším, který jsme během týdne na Šumavě navštívili. Výborné jídlo za rozumné ceny, točená Kofola a parádní dětský koutek kde se Hyneček bez problému zabavil zatímco my se v klidu najedli :-) Rozhodně doporučujeme!! V podvečer se pak jdeme projít s kočárkem, kam jinam než na Chalupskou slať, tohle místo je opravu kouzelné.
Hyneček je zde tentokrát fascinován břízkou, kterou si pěkně zatřese.
Ze zapadajícím sluníčkem se pak ještě vydáváme směrem na Knížecí pláně, protože Hyneček nám cestou z Chalupské slati usnul a nechceme jej budit. O to později pak samozřejmě jde spát večer :-)
14.8.2015 - Z Antýglu na Horskou Kvildu a zpět podél Hamerského potoka a krátká procházka kolem Vydry
Pátek je poslední den našeho pobytu na Šumavě, tedy budeme tu ještě spát do soboty, ale čeká nás docela dlouhá cesta domů a navíc vládu nad Šumavou by měl zítra převzít déšť. Spousta původně naplánovaných cílů zůstane tentokrát bohužel nenavštívena, ale počasí je skutečně úmorné a tak i poslední den volíme výletování aspoň částečně ukryté ve stínu lesa. Volba padá na procházku podél Hamerského potoka z Antýglu na Horskou Kvildu a zpět. Auto necháváme na již známén záchytném parkovišti na Antýglu a vydáváme se cestou vinoucí se převážně lesem střídavě po obou stranách Hamerského potoka. Jen občas les zřídně a nabídne výhled do kraje.
Hyneček tentokrát vyjímečně nespí a tak může absolvovat svoji první hodinu přírodopisu.
Stálým mírným stoupáním se více a více blížíme k Horské Kvilde.
A občas se na Hamerském potoce objevují opravdu pardání zákoutí. Jen to ostré sluníčko focení vody moc nepřeje.
Z občerstvením na cestě také není žádný problém, i když je pravda že na lesních plodech je dost znát dlouhodobá absence deště. Ale Hynečkovi kupodivu chutnají i maliny poněkud neduživé.
Už jen kousek pod Horskou Kvildou opět děláme krátkou koupací pauzu, mimochodem Hamerský potok byl rozhodně nejstudenější ze všech v kterých jsme se za ten týden smočili.
O kousek dále se již objevují první z domků Horské Kvildy a otevírá se tu docela pěkný pohled do krajiny.
Cestou zpět dolů na Antýgl Hynečka přece jen přemáhá spánek.
A tak má táta čas si trošku pohrát s focením Hamerského potoka.
Vracíme se na Antýgl a po včerejší výborné zkušenosti vyrážíme na oběd ke kukačkám a opět nelitujeme. Po obědě se vracíme zpět a zbytek odpoledne trávíme procházkou, odpočinkem a koupáním na břehu Vydry.
Večer se konečně po týdnu úmorného vedra přehnala Šumavou série několika bouřek.
15.8.2015 - Východ sluníčka na Chalupské slati a cesta domů.
Poslední ráno si po noční bouřce nemůžu nechat ujít východ na Chalupské, tentokrát je nejzajímavější hra bareve ještě dlouho před východem. Sluníčko totiž vychází do vysoké oblačnosti, která značně snižuje intenzitu jeho svitu. I tak ovšem šlo o krásné ráno, které završilo povedenou výpravu na Šumavu.
Po snídani dobalujeme poslední zbytky bagáže a před desátou hodinou vyrážíme na cestu domů, kam se šťastně vracíme v časném odpoledni.
Všechny fotky ze Šumavy :
