středa 21.9.2011 - přejezd do Karlových Varů
Na krátký, převážně relaxační, pobyt na západě naší vlasti vyrážíme ve středu po ránu osvědčeným žlutým šípem, který jsme při této příležitosti opět ozdobili překrásnou, byť trochu předraženou dálniční známkou. Na tankodrom D1, hrdě se zovoucí dálnicí, se připojujeme u Velké Bíteše a vesele si poskakujeme závratnou rychlostí až někam ku stodruhému kilometru, kde nás již čeká chvost kolony tvořící se u uzavírky na kilometru osmaosmdesátém. Výhodou asi půlhodinového popojíždění je, že valná část čtyřkilometrového úseku je z kopce, takže spojka si odpočine. Překonaje tuto nástrahu nám již nic nebrání opět přišlápnout pedál a uhánět k hlavnímu městu. Čím více se ku Praze blížíme, tím se povrch dálnice lepší, občas dokonce dlouhé minuty jedeme po rovné silnici. Je prostě vidět že cajzli mají své tlumiče rádi a alespoň na část dálnice se přece jen peníze najdou. Prahu poměrně pohodlně objíždíme po jižní větvi pražského okruhu a ještě kousek za Prahou si užíváme luxusu rychlostí komunikace směrem na Karlovy Vary. Posledních úsek nás pak čeká po silnici první třídy, kde se doprovod všudypřítomných kamionů stáva o dost otravnějším. Ještě kousek před cílem naší cesty se zastavujeme na oběd v jedné z restaurací u cesty a měli jsme tentokrát šťastnou ruku, gulášek byl vynikající :-) Před třetí odpolední jsme konečně ve Varech, sjíždíme serpentinami kolem hotelu Imperial k říčce Teplé do lázeňské části města. Mnou vážně braná instrukce z hotelu Maltézský kříž ve smyslu možného parkování na druhé straně říčky Teplé za účelem vykládky zavazadel se ve skutečnosti ukazuje jako rada ve smyslu zkuste to, třeba vás nechytí (tato verze v podstatě potvrzena i slečnou na recepci). No nechytili, i když jsme vjeli do zóny zákazu vjezdu a stáli v zóně zákazu zastavení. Ale jenom chviličku, raděj hned posílám Lucku do hotelu a ze zbytkem věcí odjíždím na zhruba tři sta metrů vzdálené domluvené parkoviště. Za lidových Kč 150/den, no neberte to :-) Jsme rychle ubytování a jdeme na krátkou odpolední obchůzku po lázeňském centru. Překvapivě lze často zahlédnout i nějaký český nápis či poutač, ruština sice vládne, ale osobně jsem to čekal horší. V podvečer poprvé využíváme služeb relax centra v hotelu Pupp, do kterého máme přístup v rámci našeho ubytování. Provozovatel hotelu Maltézský kříž totiž zároveň provozuje relax centrum Tawan v Puppu. Průchod recepcí tohoto 5* hotelu s batůžkem na zádech mi připadá poněkud humorný, necítím se v podobných prostorách zrovna nejlíp, ale co už :-) Vířivku i parní saunu jsme si užili a cestou zpět jsme pěkně shora zkoukli debužírující manažery ČEZu, kteří tu měli jakýsi kongres. Platíme jim to všichni, tak jim to přejme :-) Večer se ještě jednou jdeme krátce projít po lázeňském centru a po Mlýnské kolonádě.
Mlýnská kolonáda
čtvrtek 22.9.2011 - Františkovy lázně, rezervace SOOS
Budíme se do šedivého rána, což není dáno jen výhledem z našeho pokoje do skály, ale také podmračenou oblohou, všem předpovědím počasí navzdory. Budeme doufat že jde jen o nízkou inverzní oblačnost, která se snad během dne rozpustí a po snídani vyrazíme na první západočeský výlet. Z Varů do Chebu je překvapivě opět kousek dálnice, takže cesta je to poměrně příjemná a až těsně před Chebem z ní uhýbáme vpravo na Františkovy lázně. Po krátkém bloudění nacházíme Aquaforum, kde by dle informací na oficiálním webu města mělo být možné zdarma zaparkovat. Ovšem chyba lávky, už i tu se platí, co se dá dělat, dvacka za hodinu je ještě akceptovatelná. Kupujeme parkovací lístek na tři hodiny a hned se skrze kolem prvních pramenů a skrze lázeňský park vydáváme k samotnému srdci lázeňské části Františkových lázní. Nemůžeme minout Františkův pramen
Františkův pramen ve Františkových lázních
a samozřejmě ani repliku sošky samotného Františka :-)
socha Františka
A ptáte-li se co to bylo za Františka, po kterém se to tu všechno jmenuje, pak vězte, že šlo o uherského a českého císaře, Františka I., který v roce 1793 město založil. Léčivé úřinky zdejších pramenů však byly známy už v 15.století, tedy mnohem dříve. Počasí se nijak výrazně nelepší, stále je zamračeno a šedivo, jen tu tam na pár vteřinek prokoukne skrz díru v mracích sluníčko. Potulujeme se nějakou chvíli kolem kolonády, v jedné z kaváren si dáváme kafe a něco dobrého na zub a pak se vracíme k autu a přejíždíme jen pár kilometrů k rezervaci SOOS. Jedná se o rozlehlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid ohličitý v mofetách, nesprávně nezývaných "bahenní sopky". Jediná podobná lokalita na území ČR. Tešíl jsem se sem převelice a jak už to tak občas bývá byl jsem místem samotným lehce zklamán. Ne snad že by nebylo zajímavé, ale čekal jsem prostě víc, například s obdobnými "bahenními sopkami" Piclele Mari a Piclele Mica v Rumunsku se to moc srovnat nedá. Do jisté míry máme smůlu i v tom, že je poměrně sucho, takže moc toho tu nebublá, i když pár mofet se najde, spíše ale s ledovou "vařící vodou".
rezervace SOOS
U vstupu na naučnou stezku je ještě celkem pěkné muzeum Příroda Chebska a také malá stanice pro poraněné živočichy, kde lze vidět především dravce.
stanice pro poraněné živočichy u rezervace SOOS
V časném odpoledni se vydáváme na cestu zpět na základnu v Karlových Varech. Na jejich okraji se zastavujeme na obědovečeři v Globusu, neboť cenová politika restaurací v samotných Varech je opravdu stavěná spíše na ruskou klientelu. Vyšší cenu za jídlo bych ještě byl schopen akceptovat, ale rád bych jídlo i zapil a padesátikorunu za dvě deci vody, která jim tu navíc všude vůkol tryská ze země, je zlodějina, kterou podporovat nehodlám. V podvečer opět vyrážíme na krátkou procházku po Varech a stejně jako včera zrelaxovat do vířivky v Puppu.
pátek 23.9.2011 - sklárna Moser, Mariásnké lázně
Páteční dopoledne věnujeme návštěvě výrobních prostor sklárny Moser. Ruční výrobu skla zde zahájil Ludwig Moser již v roce 1893 a v podstatě stejný způsob výroby, kdy každý kus je originál, probíhá dodnes. Tomu samozřejmě odpovídá i cena zde produkovaného skla.
exkurze ve výrobě sklárny Moser
Po prohlídce sklárny se vydáváme na cestu do dalšího z významných lázeňských center, tentokráte do Mariánských Lázní. Zde máme docela štěstí, protože k lázeňské kolonádě přicházíme přesně pět minut před začátkem představení vyhlášené Zpívající fontány.
Zpívající fontána v Mariánských Lázních
Zkoukneme spolu s davy přilhlížejících hudbou podbarvenou vodní show a po krátké procházce po lázeňském centru se vracíme zpět do Varů. Odpoledne se konečně trochu trhají mraky tak vyjíždíme lanovkou k rozhledně Diana, jenže než tam dorazíme je opět beznadějně šedivo. Tak snad zítra kdy sem plánujeme vyrazit pěkně po svých.
sobota 24.9.2011 - muzeum Becherovky, procházka po Karlových Varech a okolních lesích
Dnes necháme žlutý šíp odpočívat a vydáme se po svých na průzkum samotných Karlových Varů a bezprostředního okolí. Po snídani se podél říčky Teplé vydáváme do novější části města.
Karlovy Vary
Nejprve navštěvujeme muzeum Becherovky a po prohlídce spojené s ochutnávkou se stavujeme v nedaleké podnikové prodejně lázeňských oplatků, kde kupujeme něco křupavých dobrot blízkým doma. Obtěžkáni taškami plnými oplatků se pak vydáváme zpět do hotelu, kde tuto zátěž odkládáme, převklékáme se do turističtějšího oděvu a vydáváme se tentokrát proti proudu Teplé a kolem restaurace Stará pošta na jižní konec Karlových Varů. Nedaleko za cedulí označující konec města začíná červená značka konečně stoupat do lesů obklopujících vůkol lázeňskou část Karlových Varů. Počasí nám dnes přeje a z vymetené oblohy září sluníčko. Zanedlouho jsme u chátrající ale zatím přístupné rozhledny Karla IV. z níž se nabízí první pěkné pohledy na lázeňské centrum.
Karlovy Vary z rozhledny Karla IV.
Pokračujeme lesními stezkami dále až k Dianě, kde jsme byli již včera odpoledne, ale počasí nám moc nepřálo. Dnes nás hřeje sluníčko a tak na nic nečekáme a vydáváme se vzhůru na ochoz rozhledny a kocháme se pohledy do sluncem zalitého kraje.
Karlovy Vary z rozhledny Diana
Z Diany se pak vracíme stejnou cestou jako včera přes několik dalších karlovarských vyhlídek zpět dolů do města ae večer pak trávíme stejně jako ty předchozí ve vířivce.
neděle 25.9.2011 - výšlap ke Svatošským skalám a cesta domů
Poslední den naší výpravy na západ republiky nás čeká zejména dlouhá cesta domů, ale ještě než na ni vyrazíme se vydáváme na krátkou procházku ke Svatošským skalám. Ty se nacházejí na levém břehu řeky v blízkosti Karlových Varů, u obce Doubí ze které jsme také na náš krátký výšlap vyrazili. Jedná se o skupinu mohutných žulových skal, která byla vyhlášena chráněnou rezervací již v roce 1933. Pozoruhodné skalní útvary byly vytvořeny postupným zvětráváním a odnosem granitových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. Desítky vypreparovaných skalních pilířů a sloupů vytvářejí romantický areál opředený mnoha pověstmi. Podle jedné představuje zkamenělý svatební průvod - zhrzená víla proklela svého lidského milence, který ji zradil a oženil se s jinou.
Svatošské skály
Údolím Ohře se dá pokračovat až do Lokte, což si však už musíme nechat někdy na příště. Po pokochání se a pofocení se vracím stejnou cestou podél Ohře zpět do Doubí a poté nás již čeká jen naštěstí celkem bezproblémová cesta domů.
