15.3. - 24.3.2013 - tradiční jarní lyžovačka v Itálii
V půlce března je opět po roce ten pravý čas vyrazit na jarní lyžovačku do Itálie. Pravda tedy je, že v letošním březnu lze těžko cokoliv nazývat "jarním", čemuž do puntíku odpovídá ledový vichr asistující nám při čekání na příjezd busu u brněnského ústředního hřbitova. Bus příjíždí od Ostravy s mírným zpožděním a my do něj poněkud chaoticky nakládáme bagáž, abychom ji za dvě a půl hodinky v Praze ve značném zmatku překládali do jiného busu, který nás má dovést až do cíle naší cesty, kterým je jako tradičně městečko Ponte di Legno. Noční přesun je relativně pohodový, jen by se nemuselo zastavovat každé dvě hodiny, sotva člověk stihne usnout. Kolem osmé ráno nás čeká další překládka pasažérů i bagáže v městečku Mezzocorona, tentokrát již naštěstí bez naší účasti. Kolem desáté hodiny jsme konečně v cíli naší cesty, jako úplně poslední z busu vystupujeme u hotelu Acquasseria. Na recepci předkládáme vouchery na ubytování a jsme ujištěni že pokoj rozhodně zatím není připraven a bude nachystám do tří hodin odpoledne. S tím jsme celkem počítali, takže odkládáme lyže a krosny na místě k tomu určeném a jdeme se za krásného slunečného počasí projít po známých uličkách Ponte di Legno.
Ponte di Legno
Po třetí hodině se vracíme na hotel, ale náš pokoj stále není k dispozici. Během půl hodinky by však dle recepční všechno mělo být připraveno. OK, skočíme si tedy ještě vyzvednout skipas a něco málo nakoupit. O čtvrt na pět jsme zpět na recepci hotelu Acquasseria a světe div se pokoj stále není připraven. Už poněkud důrazněji se tážeme recepční jestli si z nás dělá legraci, načež tato volá jinou soudružku a světe div se, fasujeme klíče od pokoje 327. Sice se ve dveřích potkáváme s uklizečkou pokoj právě opouštějící, ale aspoň že konečně bydlíme. První dojem z hotelu tedy díky těmto peripetiím není bůhvíjaký, ale pokojík je pěkný a zanedlouho si náladu vylepšujeme v hotelovém wellnes a na výborné večeři.
V neděli ráno nijak dlouho nevyspáváme a před devátou hodinou vyjíždíme vajíčkem nahoru na Tonale. Předpověď počasí na dnešek a zítřek není dvakrát příznivá, zataženo a postupem času stále intenzivnější sněžení. Ráno jsou podmínky na lyžování parádní, byť za sluníčka by to samozřejmě bylo příjemnější. Vyrážíme rovnou na naši nejoblíbenější sjezdovku na Tonale, kterou je čtyři a půl kilometru dlouhé Alpino. Loni jsme si jí kvůli katastrofálnímu nedostatku sněhu příliš neužili, ale letos je tu fantastické svezení a pro první den si s touto pisou bohatě vystačíme :-)
V pondělí má být počasí nejhorší, má napadnout až půl metru sněhu a ráno se, stejně jako včera navečer, sníh skutečně vyrázně sype. Přesto se vyrážíme alespoň na chvilku zklouznout, i když tentokrát jen dole v Ponte a nad Temu, na Tonale dnes skutečně nemá cenu vyjíždět. Po poledni však již tak intenzivní sněžení ještě zesiluje a tak znaveni lyžováním ve třiceti centimetrech čersvtého sněhu celkem brzo odpadáme.
Odpoledne se pak jdeme projít po zasněženém Ponte, jsme tu tuším už pošesté, ale takhle zimní to tu nepamatujeme :-)
Ponte di Legno
V úterý ráno nás skutečně čeká předpovědí slibované azuro. Navíc vše kolem je pokryto sněhem a tak si můžeme i přímo před hotelem připadat jako v pohádce.
Ponte di Legno
Prvním skibusem, který má dnes díky sněhové nadílce mírné zpoždění, se vydáváme k vajíčku a tím hned vyrážíme nahoru na Tonale. Po výstupu se nám konečně naskytá známý pohled na prosluněné jižní svahy.
Passo Tonale
Hned se samozřejmě vydáváme lanovkami Nigritella a Bleis nahoru k výchozímu bodu sjezdovek Alpino a Bleis. Než se poprvé vydáme do údolí po perfektně urolbovaném Alpinu je třeba se samozřejmě opět po roce pokochat parádními pohledy které se zeshora nabízejí.
Passo Tonale
A pak už si až do oběda užíváme příjemné lyžování za asistence sluníčka. Vzhledem k více jak půl metru sněhu který za předešlé dva dny napadl se postupem času terén stává přece jen obtížnějším. Rádi se proto krátce po poledni uchylujeme do chaty Nigritella na oblíbený steak v bulce a jelikož je nám tu fajn dáváme si nádavkem ještě vynikající čokoládu ...
Passo Tonale
... a kocháme se parádními výhledy přímo od chaty.
Passo Tonale - pohled od chaty Nigritella
Po obědě už jsou sjezdovky hodně rozryté, takže si dáváme takové lehčí fotojízdy, nejprve po Alpinu...
Passo Tonale - sjezdovka Alpino
... a následně i po sjezdovce Bleis.
Passo Tonale - sjezdovka Bleis
Krátce po třetí hodině toho už máme pro dnešek nalyžováno dost, sjíždíme tedy k vajíčku jimž se vydáváme dolů do Ponte.
V podvečer nás pak čeká tradiční relax ve wellness zóně hotelu a poté jako dny předchozí chutná večeře.
Ve středu si od sluníčka máme opět na celý den odpočinout, jen občas zlehka vykoukne skrz houstnoucích mrků. Oč méně však svítí o to lepší je dnes lyžování, čersvtý sníh se přes noc konečně spojil s podkladem a tak si do oběda užíváme skvělé Alpino a po obědě kdy se přihnala mlha a začalo hustě chumelit si přidáváme ještě pár jízd dole v Ponte.
Čtvrteční lyžování je opět pod modrou oblohou, ale narozdíl od úterý se dnes drží super sníh až do odpoledne, takže opět parádní lyžovačka jen s krátkou pauzou na oběd. Při jedné z odpoledních jízd jsem pak zkusil nafotit něco přímo z lanovky Bleis, abych měl i z letošní výpravy na Tonale nějakou originálnější fotku.
Passo Tonale - foto z lanovky Bleis
Nakonec se dnešní kilometráž zastavuje na pětasedmdesáti kilometrech což bude rekord myslím nejen pro letošní rok.
Pátek měl být původně poslední den na lyžích a tak jsme opět vyrazili co nejdříve ráno, kdy koneckonců bývá lyžování nejlepší. Stejně jako většinu předchozích dnů i dnes trávíme celé dopoledne na Alpinu a svezení je to opět parádní. Po obědě se pak přesouváme na o něco kratší a hlavně výše položenou Bleis, která je i přes celodenní nápor jarního sluníčka stále v dobrém stavu.
Passo Tonale - foto od horní stanice lanovky Bleis
Lyžujeme až do nějakých čtyř hodin, kdy už jsme na beztak liduprázdných sjezdovkách zcela osaměli. Nakonec jsme dokonce překonali o sedm kilometrů včerejší rekordní výkon. Pravda je že letos jsou tu podmínky skutečně famózní a tak toho naplno využíváme. Večer pak poslední návštěva wellness, poslední večeře a předběžné balení bagáže. Předpověď počasí na sobotu nakonec není až tak zlá, takže ráno uvidíme jestli ještě přikoupíme jeden den lyžování.
A je tu sobotní ráno, dnes oblast Adamelloski opouštíme, ale autobus má stanoven odjez až na čtvrt na šest a vzhledem k tomu že venku po ránu svítí sluníčko se rozhodujeme bleskově nasnídat, před půl devátou předat kartu od pokoje na recepci a hurá na lyže. Přikoupení jednoho dnes k šestidennímu skipasu stojí osmadvacet euro, což sice není zrovna málo, ale večer se shodujeme že jsme rozhodně dobře udělali. Během dne je vidět že počasí se bude opět lámat k horšímu, nad údolím se drží jemná mlha, která občas vystoupí i na vrcholky a zahalí výhledy. Fotkám ovšem takové počasí docela přidává na atmosféře.
Passo Tonale - foto ze sjezdovky Alpino
Po druhé odpoledne těžká mračna definitivně přebírají vládu nad oblohou a tak je čas vyrazit zpět na hotel, trošku ze zkulturnit ve sprše wellness a v podvečer se vydat na cestu domů. Tak snad zase někdy Tonale, tentokrát to bylo opravdu super.
Fotky ve větším rozlišení :
