29.4.2014 - přesun na severozápad, podvečerní procházka po okolí Jetřichovic
Opět po třech letech jsme se vypravili do jednoho z nejhezčích koutů naší vlasti, do Českého Švýcarska. Na cestu skrze téměř celou republiku se vydáváme v úterý krátce před polednem a vcelku bez problémů se proplétáme rozkopanou déjedničkou i Prahou a po naopak krásné déosmičce svištíme na severozápad. V časném odpoledni přijíždíme do Jetřichovic, kde máme na příštích pět nocí zajištěno ubytování v hotelu Belleuve. Po ubytování se jdeme krátce projít po okolí Jetřichovic jemuž dominují skalní ostrohy Mariiny skála a Vileméniny stěny.
Vracíme se na výbornou večeři na hotel a poté se kocháme podvečerním výhledem z terasy.
Ale klesající sluníčko nás nakonec přece jen ještě na chvilku vytahuje do jetřichovických luk.
Se setměním se vracíme zpět na ubykaci a já ještě před spaním kontroluju nejaktuálnější výstupy meteorologických modelů a plánuju ranní výšlap do skal.
30.4.2014 - východ slunce na Vilemínině stěně a výlet do Saského Švýcarska
Budíček před črvrtou, kontrola hvězdného nebe skrze okno pokoje, rychle se obléknout a vzhůru krásnému jarnímu ránu. Vyrážím bez přesného cíle směrem vyhlídky a a až cestou se rozhoduju dojít před východem sluníčka až na vzdálenější Vilemíninu stěnu. Jihozápadním směrem je poměrně kompaktní pás nízké oblačnosti ale na severovýchodě, odkud se sluníčko vyhoupne nad obzor, se situace její příznivější. Pověstné místní mlhy se však dnes nekonají. I tak stojí divadlo které začíná po východu sluníčka za tu námahu, byť se žhavá koule po půlhodince schovává za stále přibývající nízko plující mraky.
Při návratu na snídani na hotel mi sluníčko přece jen ještě na chvilku zasvítilo v lukách za Jetřichovicemi.
Po vydatné snídani se vydáváme na celodenní výlet do Saska, prvním našim cílem je vyhlídka na skalní masiv Schrammsteine.
A odtud se pak vydáváme do labyrintu cest v samotném nitru NP Saské Švýcarsko. Skalní soutěskou stoupáme k vyhlídce Carolafelsen.
Výhledy z ní jsou úžasné, jen ostré polední světlo příliš nesvědčí fotkám.
Pak se pomalu vydáváme na cestu zpět k autu, zaparkovanému nedaleko vesničky Ostrau. Jenže s českou mapou se v labyrintu chatrně značených německých turistických tras docela dost motáme. Ale aspoň objevujeme další zajímavá zákoutí Saského Švýcarska :-)
A zabloudili jsme i na jednu z dalších, tentokrát bezejmenných vyhlídek.
Nakonec přeci jen nacházíme cestu ven z labyrintu saských stezek a šťastně se vracíme k autu a vydáváme se zpět do Jetřichovic.
1.5.2014 - východ slunce na Mariině skále a výlet do údolí Křinice
Stejně jako včera se i dnes rozhoduji vyrazit na ranní fotolov do skal.
Narozdíl od včera je jasno ale silný opar omezuje intenzitu vycházejícího sluníčka na minimum.
Dopoledne se opět vydáváme na německou stranu hranice, nejprve na vyhlídku Königsplatz.
A odtud se pak skze skalní tunely vydáváme dolů do údolí Křinice.
Postupně sestupujeme až k hladině Křinice, tedy přesněji řečeno k úseku po němž probíhá plavba německých lodiček.
Nasedáme do lodičky a vyrážíme na příjemnou, asi půlhodinovou plavbu po klidné hladině zkrocené řeky.
Na konci uměle přehrazeného úseku opouštíme loďku a koukáme jak dále pro proudu Křinice opět získává na divokosti.
Pohodovým tempem se vracíme zpět k autu a přejížíme zpátky do Jetřichovic. Počasí se přesně dle předpovědi kazí a nás čeká deštivě odpoledne na hotelu.
2.5.2014 - procházka k Dolskému mlýnu a koupačka v Bad Schandau
Dnes nemá cenu vstávat a vyrážet někam ven vítat sluníčko, nebe je beznadějně šedé a tu a tam z něj spadne pár kapek. Po pozdější snídani se vydáváme na procházku kolem Jetřichovické Bělé k Dolskému mlýnu. V momentě kdy ke mlýnu přicházíme jsme tu téměř sami, to se má ale během krátké chvilky změnit.
Procházíme si pozůstatky mlýna ze všech možných úhlů a stran.
A během pouhé čtvrhodinky se tu objevuje neuvěřitelné množství lidí.
A tak se pomalu vydáváme na cestu zpět k hotelu, pěkným údolím Jetřichovické Bělé.
Po obědě se vzhledem k přetrvávajícímu pošmournu a chladnu přesouváme do aquaparku v Bad Schandau, kde se na dvě hodinky oddáváme relaxaci.
3.5.2014 - Divoká soutěska a Pravčická brána
Počasí bohužel ani dnes nejeví známky výrazného zlepšení, pošmourno a dost chladno. Ale vyrážíme na Mezní Louku a z ní do Divoké soutěsky, kde jsme dnes na lodičkách v tomto směru prvními cestujícími.
Po krátké platbě se z rozcestí mezi dvěma soutěskami vydáváme vzhůru na Meznou, odkud se nám otevírá pěkný, byť dnes dosti šedivý pohled dolů do údolí Kamenice.
Po žlutá se vydáváme na rozcestí Tři prameny nad Hřenskem z něhož po červené pokračujeme vzhůru k zřejmě největší atrakci Českého Švýcarksa, kterou je Pravčická brána. Ještě před návštěvou vyhlídek bereme za vděk horkým čajem v restaurace Sokolí hnízdo, doufaje že se přece jen těžké mraky trošku protrhají a potěší nás aspoň na chvilku pár slunečních paprsků. Čaj nás příjemně zahřál, ale s počasím dnes nehne nic. Ale i pod podmračenou oblouhou má majestátní Pravčická brána svoje kouzlo.
Z Pravčické brány se po červené značce vinoucí se pod křídelní stěnou vracíme zpět na Mezní louku a otdud pak do Jetřichovic. Večer se konečně po několika dnech vyjasňuje a dle všech modelů je pro zítřejší ráno slušná naděje na jasné ráno s přízemními mlhami.
4.5.2014 - Ranní pohádka na Mariině skále, doplední výšlap po Jetřichovických vyhlídkách a odpolední přesun domů
Ráno před čtvrtou koukám z okna a vypadá to opravdu velice nadějně, jemnou mlhou prosvětluje hvězdná obloha. Není nač čeka, hurá vzhůru na Mariinu vyhlídku.
Kolem šesté hodiny začíná neomrzitelná a neokoukatelná hra světel.
Sluneční paprsky postupně osvětlují víc a víc z doposud spící krajiny, těžko se tyto chvíle popisují slovy, kdo zažil ví o čem mluví a kdo nezražil neuvěří :-)
Hodinu po východu je sluníčko již dost vysoko na obloze, krajina pod sílícími paprsky postupně ztrácí na barevnosti, ale postupně se rozpouštějící mlha z ní stále dělá velice působivou.
Mlha již téměř zmizela a nastal čas návratu do hotelu na snídani s jednou kratičkou fotopauzou za Jetřichovicemi.
Po snídani balíme zavazadla, ale ještě před cestou domů se vydáváme na výšlap po Jetřichovických vyhlídkách. Dvě z nich jsem navštívil už během ranních výšlapů, jen na Rudolfův kámen je to přece jen už o něco dále. Chladným ale slunečným ránem šplháme směrem k Mariině skále. Neuvěřitelně rychle se tvořící nízká oblačnost postupně pokrývá téměř celou oblohu, ale Mariinu skálu přece jen ještě stíháme za asistence sluníčka.
Na Vilemínině stěně už je sluníčko schované za mraky, ale na krátkou chviličku se přeci jen ještě ukazuje.
Poslední a nejvzdálenější z Jetřichovických vyhlídek je pak Rudolfův kámen, který nabízí úžasný kruhový rozhled.
Z Rudolfova kamene se pak již vydáváme zpět do Jetřichovic a odtud na dlouhou nale naštěstí pohodovou cestu domů.
Všechny fotky z Česko-Saského Švýcarska :
