8.5.2018 - Přesun do Adršpachu s krátkou zastávkou v Broumovských stěnách
Jsou místa která vám prostě přirostou k srdci a kam se vždy rádi vracíte. Jedním takovým je pro mě osobně kraj skalních měst v okolí Adršpachu. Byl to náš první výlet s Hynečkem před dvěma lety a letos v období květnových svátků jsme se rozhodli tuhle výpravu zopakovat. Vyrážíme osmého května ráno a ve státní svátek je přesun docela pohodový a Hyneček jeho větší část spinká. Na oběd se stavujeme ve Staročeské hospůdce ve Velkém Poříčí a vzhledem k tomu, že příjezd na apartmán máme domluvený až na třetí hodinu odpolední, míříme autem vzhůru na hřeben Broumovských stěn do obce Slavný na jejimž konci odstavujeme plechového oře a vydáváme se na krátkou procházku ke Slavenským hřibům.
Nemůžeme samozřejmě vynechat ani krátkou odpočku k vyhlídce nad Kovářovou roklí.
A cestou zpět pak probíhá nefalšovaná a velice zábavná šiškovaná.
Po zhruba hodinové procházce je čas vyrazit na poslední půlhodinku cesty do Adršpachu, kde už nás čeká malý leč příjemný apartmánek v penzionu Pod Křížovým vrchem. Hyneček hned využívá možností, které ke hrám skýtá veliká zahrada a my mezi tím alespoň částečně přesouváme bagáž a proviant z auto do pokojíku. Po odpolední kávičce zpestřené buchtou od paní domácí a poté co si Hyneček dostatečně vyhraje se vydáváme na podvečerní procházku do Adršpašských skal. Nejprve vyřizujeme za 170 korun na osobu kartu hosta, což je v podstatě pernamentka umožnující lidem ubytovaným přímo v Adršpachu neomezený vstup do skal. A pak už kolem Pískovny vstupujeme na vycházkový okruh Adšpašským skalním městem.
První výraznou skálou kolem níž se přímov prochází je Homole cukru.
A odtud už to není daleko ke Gotické bráně.
Dále stezka pokračuje po dřevěných chodnících v sevření skal až k Malému vodopádu.
Zde se pro dnešek otáčíme a vracíme se zpět, pokračování směrem k jezírku a zbytek okruhu si necháváme na některý z následujících dnů. U východu pak probíhá šermovačka a také vyhlížení obra v jeho úkrytu nad obřímy schody :-)
V podvečer sr vracíme na apartmán, kde si ještě chvíli hrajeme na zahradě a po večeři hurá na kutě.
9.5.2018 - Z Adršpachu Vlčí roklí do Teplic a vlakem zpět, odpolední dovádění na hřišti a večerní duha nad Ádrem
Počasí dnes slibuje spíše podmračenou oblohu s možností dešťových přeháněk, ale nenecháváme se odradit a ráno vyrážíme na plánovaný výšlap. Do Adršpašský skal opět vstupujeme hlavním vstupem u Pískovny.
Poté stejně jako včera večer procházíme skalním městem až k vodopádu a cestou se kocháme pohledy na tu krásu vůkol.
Od malého vodopádu nás čeká stoupání k jezírku a ačkoliv mám na zádech krosničku pro případ nouze, Hyneček vše vyšlápne sám.
Na přístavním molu jsme dnes úplně první a tak čekáme obvyklých dvacet minut jestli přijde někdo další.
Nakonec ještě pár dalších výletní dorazí a můžeme vyrazit na krátkou plavnu po jezírku.
Břehy a hladinu lemuje celá řada bytostí vodního světa.
Z výšky na vše shlíží zkamenělá gorila a na jednom z ostrůvků se usídlil dokonce Michael Jakcson :-)
Plavba není nikterak dlouhá, spíše jde o krátké zpestření výšlapu, a tak za nějakých dvacet minut kotvímu u výstupního mola odkud stezka opět stoupá po schodech vzhůru k rozcestí odkud se můžeme buď vydat zpět do Adršpašských skal, nebo pokračovat po žluté směrem do Vlčí rokle. Vybíráme si druhou variantu a čeká nás nejprve několik krátkých ale výživných stoupání a sestupů.
Konečně jsme na konci Vlčí rokle a dál už stezka vede víceméně po rovině, často po dřevěných chodnících.
Asi po hodině pochodu (na poslední půlhodinku si už Hyneček přece jen vyjednal přesun do krosničky na mých zádech) za občasného drobného deště přicházíme ke vstupní bráně Teplických skal. V místní restauraci si dáváme nečekaně výborný oběd a po něm se přesouváme na nedalekou železniční zastávku kde nás čeká více než půlhodinové čekání na vlak.
Motoráček je konečně tu a my se za jeho dopomoci vracíme zpět do Ardšpachu.
Odpoledne si už užíváme možností zahrady u apartmánu, nejdříve je třeba se posilnit hráškem,
poté se věnujeme kulatému nesmyslu,
chvíli se houpeme
a nakonec přichází čas i na místní pískoviště.
Pak už jdeme do apartmánu chystat večeři. Po ní nás vyhání nádherné teplé světlo venku a tak se vydáváme aspoň na chvilku na louku za apartmánovou zahradou. Za pár na nás dopadajícíh kapek jsme odměněni pohledem na duhu klenoucí se nad Adršpašskými skalami.
A pak už je čas jít na kutě.
10.5.2018 - Ráno na Křížovém vrchu, výšlap na Ostaš a podvečerní deštivá procházka do Adršpašských skal
Včera odpoledne a večer trošku zapršelo a do rána by se mělo vyjasnit, tedy ideální podmínky pro ranní fotovýpravu. Vybírám si Křížový vrch, který máme přímo za apartmánem a tak mi odpadá nutnost přesunu autem. Vyrážím před čtvrtou hodinou ranní ještě za hluboké tmy a za nějakou půlhodinku jsem nahoře. Nevypadá to úplně ideálně, mlhy se válí pouze nad Zdechovem a ke všemu na jinak zcela vymetené obloze se jediný mrak potuluje přímo nad východním obzorem.
Necelou hodinku po čase východu slunce se tak lehce zklamán vracím dolů do Adršpachu a cestou ještě fotím z luk na obcí pohledy směrem ke skalám.
Před návratem na apartmán se ještě na krátce jdu mrknout do Pískovny. Ani tu není po mlze ani památky.
Po snídani se autem přesouváme pod stolovou horu Ostaš, kam se vydáváme na dopolední procházku. Nejprve nás čeká stoupání od sympaticky vyhlížející chatové osady vzhůru ke skalám.
Netrvá však dlouho a už se dostáváme do parádního labyrintu skal, kde opravdu není radno sejít ze značky.
Postupně stoupáme až na vrchol stolové hory, kde nás čeká vyhlídka na medvědí rodinku,
Mohyla smrti,
a na samotném vrcholu stolové hory pak dvě vyhlídky, nejprve Krtičkova,
a o pár destítek metrů dále Frýdlantská vyhlídka.
Odtud už nás čeká jen klesání až dolů k parkovišti pod Ostašem, cestou se ještě bavíme ukrutnou šiškobitvou.
Odpoledne dorazily již několik dní slibované bouřky a tak odpočíváme na apartmánu. V podvečer se pak jdeme i přes občasný déšť projít do skal, zejména pro Hynečka v pláštěnce je to nezapomenutlný zážitek :-)
Večer vymýšlíme program na zítra, kdy má pošmourné počasí ještě vydržet.
11.5.2018 - Pevnost Dobrošov, podvečerní výšlap na Křížový vrch
Ráno se prognóza meteorologů potvrzuje, je sice docela teplo, ale nízko nad zemí visí mračna ze kterých může začít každou chvíli pršet. Volíme proto tedy výlet do vojenské tvrzi Dobrošov nedaleko Náchoda. Prohlídka samotné pevnosti probíhá jednou za hodinu a půl, takže máme dost času si nejdříve projít okolí.
A pak už se vydáváme na cca hodinovou procházku podzemím, je fascinující sledovat co se dokázalo mezi roky 1937 a 1938 postavit v podstatě holýma rukama bez dopomoci jakékoliv strojové mechanizace.
Po hodině se noříme zpět z podzemí a vydáváme se zpět do Adršpachu jen s krátkou zastávkou na oběd. Lehounce krápe a tak valnou část odpoledne odpočíváme na apartmánu. V podvečer se pak i přes přetrvávající pošmourno vydáváme všichni společně na procházku na Křížový vrch.
Hyneček absolvuje celou cestu až nahoru po svých za coš nahoře sklízí zaslouženou odměnu.
Jen ty šedivé výhledy tedy nejsou nic moc :-(
Z Křížového vrchu scházíme druhou stranou a stavujeme se v Kalírně na pizzu, večer pak usínáme u vcelku nudného hokeje s Běloruskem.
12.5.2018 - Baldův svět v Mladých Bucích a odpolední relax na zahradě apartmánu.
V sobotu se má opěr vrátit léto a tak vyrážíme na doporučení paní učitelky Lenky od Hynečka ze školky do obce Mladé Buky, kde je našim cílem areál pro děti Baldův svět. Jsme tu hned na otevíračku v deset hodin, takže zejména první hodinu máme areál v podstatě jen pro sebe. Hynečka fascinuje zejména vodní hřiště, kde tráví drtivou většinu času, ale vyzkouší si i pár dalších atrakcí a na závěr i velikou trampolínu. Postupně sice přichází další a další děti, ale hodně plno je tu až před druhou odpolední, kdy zase pro změnu odcházíme my.
Stavujeme se na oběd v přilehlé restauraci a vyrážíme na cestu zpět na ubykaci. Jak se dalo čekat, Hyneček po čtyřhodinovém řádění v podstatě okamžitě usíná a ve spánku pokračuje ještě i po příjezdu na apartmán. V podvečer si ještě chvilku hrajeme na zahradě a alespoň předběžně balíme věci, protože náš pobyt zde se pomalu ale jiště blíží ke konci.
13.5.2018 - Nádherné ráno na Křížovém vrchu, okruh Adršpašskými skalami a cesta domů
Poslední šance na ranní fotovýpravu a podle předpovědí a modelů by to dnes mohlo klapnout. Není nad čím váhat, budík na půl čtvrtou a hurá tmou nahoru na Křížový vrch. Hodinku před východem to při pohledu z Křížového vrchu vypadá opravdu nadějně.
Vychází sluníčko a postupně nasvětluje stále se měnící krajinu pode mnou, závěrka cvaká jako o závod a já si užívám zrod nového dne.
Zlatá hodinka je u konce, tak ještě pár posledních pohledů do kraje a hurá zpět dolů na snídani.
Ale přeci jen se ještě jdu na chvilku mrknout do Pískovny, mlha už je ale definitivně pryč.
Cestou na ubykaci se kochám pohledem na Křížový vrch odspod.
A musím si samozřejmě vyfotit i naše super ubytování.
Naposledy snídáme čerstvé pečivo, které je tu možné si objednat každé ráno až ke dveřím, poté nakládáme bagáž do auta, loučíme se s hostiteli, domlouváme si ponechání plechového oře u apartmánu do poledních hodin a prosluněným ránem se vydáváme na kompletní prohlídkový okruh Adršpašskými skalami. Začínáme jak jinak než u Pískovny.
Pokračujeme kolem Džbánu.
Až k bráně do skal.
Mezi osmou a devátou hodinou ranní je tu i v neděli naprosté minimum lidí, takže pokračujeme téměř sami kolem Čertova mostu.
A od vodopádu začínáme stoupat do druhé části návštěvnicekého okruhu, kde nás mimo jiné čekají Milenci.
Zastavujeme se krátce i u skalní kaple.
Odkud opět stoupáme vzhůru až k vyhlídce na Starostu a Starostovou.
A na samotný závěr nás čeká průchod Myší dírou.
Na výborný oběd se stavujeme v Kalírně a pak už nás čeká cca tříhodinová cesta domů, kterou Hyneček z větší části prospal. Myslím že v tomhle krásném koutu naší vlasti jsme určitě nebyli naposledy.