26.4.2015 - Odjezd do Adršpachu a podvečerní procházka do skal
Tak jsme se konečně dočkali a vyrazili na první výpravu za hranice dní všedních s našim malým zlatíčkem. Balení bylo náročnější než bývalo zvykem při cestách ve dvou a k bagáži navíc tentokrát přibyl i kočárek, takže kufr našeho přibližovadla praskal ve švech. Cesty autem naštěstí Hyneček snáší dobře, byť zatím většinou jezdil jen na kratší vzdálenosti. Ale i tento delší přesun v podstatě celý prospal.
V časném odpoledni se ubytováváme v aparmánech Pod Kalousy, kde čeká dětská postýlka i na Hynečka, navíc plná nejrůznějších hraček :-) Jen co se trochu zabydlujeme vyrážíme s kočárkem na procházku po okolí. Místní cestičkou podél rekreačních chalup přicházíme až k Adršpašskému skalnímu městu do něhož vstupujeme nepozorovaně "tajným bočním" vchodem. Vydáváme se na část okruhu kterou lze absolvovat i s kočárkem a zanedlouho přicházíme ke Gotické bráně, která je vstupem do hlavního labyrintu skal.
Jako zázrakem se Hyneček probouzí právě ve chvíli kdy touto bránou procházíme a z jeho pohledu se dá vyčíst velké zaujetí místem kde se tak naráz ocitl :-)
Postupně přicházíme až Adršpašskému vodopádu, který na Hynečka rozhodně taky zapůsobil.
Od vodopádu se musíme vrátit stejnou cestou, zbytek okruhu je pro kočárky rozhodně nesjízdný. Ale kulisy kolem nás se přeci jen trochu mění, zamračená obloha se během pár minut téměr kompletně vyšistila a mezi skalami se drží jemný mlžný opar. Zajímavou atmoféru dané chvíle se snažím zachytit na Sloním náměstí, ale příliš se mi to nedaří.
Vzhledem k výraznému vylepšení počasí a tomu, že Hyneček se docela dobře baví se ještě vydáváme mrknou k Pískovně.
Cestou zpět k apartmánu se ještě vydáváme kousek směrem ke Křížovému vrchu, odkud se otevírají docela pěkné výhledy na skalní město.
27.4.2015 - Ráno na Křížovém vrchu, Teplické skály a podvečerní Adršpach
Ráno vstávám před čtvrtou hodinou, rychle na sebe hážu připravené oblečení abych nevzbudil Hynečka a vyrážím vstříc ranní fotovýpravě na Křížový vrch. Hned před dveřmi aprtmánu jsem velice potěšen, neboť při zemi se povaluje mlha skrz kterou jsou ovšem vidět hvězdy. Vypadá to velice nadějně. Přibližuju se autem asi kilometr k centrálnímu parkovišti v Adršpachu, kde v tuto netradiční hodinu parkuji nejen zadarmo ale i úplně sám. Za svitu čelovky se vydávám mírným stoupáním směrem ke Křížovému vrchu. Cesta je docela pohodová, až posledních 300 metrů je stoupání prudší a také za dopomoci několika schodišť. Kolem páté hodiny, tedy s velkým předstihem před východem slunce jsem nahoře na Křížovém vrchu. Výhledy odtud jsou sice omezené pouze na jeden směr, ale již předvýchodové podmínky dávají tušit že dnešní ráno tady bude skutečně stát za to.
Ale to pravé divadlo začíná teprve po východu sluníčka. K tomu co se během následující hodinky odehrává před mýma očima těžko psát slova, tohle jsou chvilky pro které stojí za to se potmě škrábat na kopec.
Po uplynutí zlaté hodinky se pozvolna vracím zpět dolů do Adršpachu doposud zahaleného mlhou a jdu se ještě na chvilku mrknout na Pískovny.
A pak se už vracím za Luckou a Hynečkem, abychom se po snídani vydali na výpravu do Teplických skal. Bohužel zde právě v době naší návštěvy probíhá rekonstrukce návštěvnického okruhu a na šestihodinový výšlap si s Hynečkem v Manduce netroufáme, takže se naše návštěva redukuje na výšplh na hrad Střmen. Cesta k němu nás vede převážně lesem, jen na rozcestí turistických tras se nám alespoň na chvilku otevírá pohled do skal.
Na samotný hrad nás pak přivádí 300 schodů, které jsou s Hynečkem na hrudi těžkou zkouškou mé bídné fyzické kondice :-)
Nakonec ale vše vcelku pohodově zvládáme a můžeme se pokochat pohledem z vrcholu.
Poté co se, pochopitelně opět po 300 schodech, vrátíme zpět dolů na turistický okruh, začíná Hyneček v manduce poplakávat, takže nás vlastně ani nemusí mrzet, že je další část okruhu momentálně v rekonstrukci. Vracíme se pomalu zpět do Teplic nad Metují a Hyneček samozřejmě cestou opět usíná. Vydáváme se hledat nějakou vhodnou restauraci na oběd, což se ukazuje poslední dubnové pondělí jako téměř nadlidský úkol. Nakonec se nám přece jen zadaří na náměstíčku v Teplicích nad Metují, oběd byl docela dobrý ale cenová politika restaurace evidentně hřeší na to, že jsou široko daleko jediní. Po obědě se pak vracíme zpět do apartmánu na krátký odpočinek, Hyneček během desetiminutové cesty v autě tvrdě usíná, takže ho jen vytahuju z auta a nechávám ho odpočívat venku před apartmánem. V dnešním teplém dni to není žádný problém, další dny už budeme na takovéhle počasí bohužel pouze vzpomínat.
Odpoledne se vydáváme již s kočárkem na procházku pod Starozámecký vrch, kam chci některé ráno vyrazit na východ.
A v podvečer opět s kočárkem do Adrpšpašských skal, tentokrát zalitých slunečními paprsky.
Zpátky se, jak jinak, vracíme podél chalup a kolem trati, kde tentokrát máme štěstí i na projíždějící motoráček.
28.4.2015 - Nákup v Trutnově a odpočinek Pod Kalousy
Dnes se má znatelně zhoršit počasí a bohužel tomu tak již od samého rána je. Citelné ochlazení a déšť nás po většinu dne udržuje v teple apartmánu, vydáváme se pouze na nákupy něčeho k snědku do Trutnova, kde se zároveň stavujeme na oběd. Odpoledne dokonce venku poletuje sníh.
29.4.2015 - ráno na Starozámeckém vrchu, Broumovské stěny, Adršpašské skalní město bez kočárku
Všechny předpovědní modely slibují během noci projasnění oblohy a prosluněnou, byť dosti chladnou středu. Vstávám tedy v očekávání dalšího nevšedního rána opět kolem čtvrté hodiny a vyrážím tentokrát na Starozámecký vrch, odkud by měl být docela pěkný výhled na Adšpašské skalní město. Již před penzionem je jasné, že pohádka pondělního rána se opakovat nebude, obloha je sice poseta hvězdami, ale mlžný závoj krajině tentokrát schází. Zhruba za půlhodinku stojím na vyhlídce Starozámeckého vrchu a do východu sluníčka zbývá ještě spousta času. Je opravdu pekelná zima, docela lituji že jsem si sebou nepřibalil čepici. Za vstávání a trošku toho chladu jsem odměněn pohledem na skály osvícené prvními paprsky vycházejícího slunce.
Není to taková pecka jako předevčírem naproti na Křížovém vrchu, ale i tak je to moc fajn ráno. Po necelé hodince od východu sluníčka se vydávám zpět dolů do Adršpachu a vzhledem k tomu že je stálo docela málo hodin, vydávám se ještě na procházku do skal. Cesta podél chaloupek nalepených ke skalám a k železnici je romantika sama.
A na konci této cesty přecházím přes trať a pěšinkou se vydávám k "tajnému" vstupu do skal. Z pěšinky se otevírá pěkný pohled na Starostovou.
Vydávám se v protisměru návštěvnického okruhu a uzounkou Myší dírou se protahuju přímo do skal. Před sedmou ranní jsem tu zcela sám, takže to není žádný problém. Postupně stoupám k vyhlídce na Starostu a Starostovou a poté ještě k vyhlídce Velké panorama, kde překvapuji zatoulanou srnku. Dodnes mi není jasné kudy vlastně přede mnou zmizela.
Čas ve skalách příjemně utekl a je na čase vrátit se zpět do apartmánu a vyrazit na výlet s Luckou a Hynečkem. Za dopolední cíl vybírám Broumovské stěny a jako výchozí bod poutní kapli Hvězda nedaleko níž odstavujeme našeho plechového oře. Vydáváme se nejprve na vyhlídku za kapličkou, odkud se otevírá nádherný výhled do Broumovské kotliny.
Pokračujeme po hřebeni Broumovských stěn obdivujíce rozličné skalní útvary a kochajíce se občasnými výhledy do kraje.
Zanedlouho přicházíme k místu pojmenovanému Skalní divadlo, z něhož se otevírá nádherný pohled do Kovářovy rokle.
Hyneček dnes v Manduce kupodivu v klidu spinká, takže můžeme pokračovat ještě o kousek dále k Supímu hnízdu. Viditelnost je dnes skutečně parádní, takže zcela zřetelně vidíme i vrcholky Krkonoš.
Hyneček se pomaličku probouzí, zvlášť když na chviličku zastavím na focení, takže se od Supího hnízda vracíme zpátky k autu a vyrážíme zpět do apartmánu na oběd. Odpoledne potom opět navštěvujeme Adršpašské skalní město, tentokrát ovšem bez kočárku a s Hynečkem na mé hrudi upoutaného manducou. Hyneček opět spinká celou cestu ke skalám...
... i v úvodní části prohlídkového okruhu.
Ale brána do skalního labyrintu má zřejmě kouzelnou moc, neboť se opět přesně v momentě kdy jí procházíme Hyneček probouzí a začíná očima hltat tu parádu kolem.
Tentokrát obcházíme celý okruh, tedy i část kočárkům nepřístupnou.
Na na samotný závěr ze skal vycházíme uzounkou Myší dírou, která je také pro Hynečka, soudě dle vyvalených očí, nevšedním zážitkem.
30.4.2015 - rozhledna Čáp a odpolední procházka pod Křížový vrch
Čtvrtek je již opět ve znamení pošmourného počasí, navíc se nám během včerejšího výletování Hyneček trošku nachladil, takže dnes vyarážím s kočárkem z osady Skály směrem k rozhledně Čáp, předem nevěda kam až se s naším zeleným pojízdným cirkusem dostaneme.
Nakonec se dostáváme téměř až pod rozhlednu, jen posledních 300 metrů je pro kočárek nesjízdný.
Bleskově se tedy vypravuji na průzkum rozhledny sám, hlavně kvůli tomu, že sem zvažuju ranní fotovýpravu. Výhledy do kraje jsou parádní, byť v dnešním šedivu to není to pravé ořechové.
Během čtvrthodinky co jsem byl na rozhldně se Hyneček v kočárku probouzí a když mě spatří vítá mě tak jak to dokáže pouze on.
Po obědě se jdeme projít pod Křížový vrch, Hyneček spí, ale pod závěrečných úsekem se schodištěm se vzbudil a dle jeho odhodlaného výrazu to vypadá, že chce nahoru.
Nakonec si ale dá říct a se svým typickým úsměvem na tváři se užívá zbytek vycházky.
1.5.2015 - potulky po okolí Adršpachu
Bohužel ani dnes nám počasí zrovna dvakrát nepřeje a navíc kromě nachlazeného Hynečka není dobře ani Lucce. Vyrážíme tedy jen na kočárkojízdu po Adršpachu, hlavně proto aby se Hyneček pořádně prospal. Dle jeho výrazu po probuzení se zdá že snad procházka splnila svůj účel.
Cestou zpět jsme přímo v Adršpachu viděli několik srnek, bohužel teleobjektiv jsem sebou tentokrát neměl.
2.5.2015 - procházky kolem Adršpachu
Ani v sobotu ráno se Lucka necítí dvakrát dobře, takže vyrážíme na doplední vyjížďku tentokrát bez maminky, kterou necháváme na apartmánu odpočívat. Touláme se po loukách a lesích a užíváme si jakž takž slušného počasí až do oběda.
Odpoledne pak už i s maminkou míříme na procházku na kopec naproti našemu apartmánu, odkud se otevírají další zajímavé a dosud neobjevené výhledy do kraje.
3.5.2015 - ráno na rozhledn Čáp a cesta domů
Poslední ráno v této pozoruhodné krajině a poslední šance vyrazit někam na časně ranní fotovýpravu. A příroda je mi zdá se alespoň trošku nakloněna a po sérii spíše pošmourných dnů přichází během noci na neděli projasnění. Po čtvrté hodině se tedy přesunuji autem do osady Skály a odtud již známou cestou šlapu na rozhlednu Čáp. I tentokrát přicházím nahoru dříve než se sluníčko vyhoupne nad severovýchodní obzor.
Sluníčko sice vychází do dost silného oparu, ale i tak je tohle ráno na Čápu příjemným zakončením týdne stráveného v kraji pískovcových skal.
Adršpach opouštíme v deset hodin a díky příznivé situace na nedělních silnicích jsem v časném odpoledni zpět doma v Kuřimi. První výlet s Hynečkem se myslím i přes nepříliš velkou přízeň počasí docela vyvedl a už teď se těším na další :-)
KOMPLETNÍ FOTOGLAERIE NA ZONERAMĚ :
